Použití LUS u pediatrických pacientů nabízí nesporné výhody – libovolně opakovatelné bed-side vyšetření s možností přítomností rodičů bez radiační zátěže. Absence přítomnosti velkých přístrojů (rtg, CT, MRI) a ev. použití příručních sonografů snižuje možnost neadekvátní reakce a event. nutností sedace či anestezie dítěte. Pro blízkost povrchu plic povrchu těla je doporučeno použití lineární sondy, u menších dětí jistě preferenčně lineární popř. mikrokonvexní sondy s malým otiskem(1)(2). Používané a ověřené aplikace v pediatrii můžeme využít u specifických onemocnění novorozeneckého věku včetně život ohrožujících stavů na novorozeneckých ICU, vrozených abnormalit dechového ústrojí a jejich komplikací (např. plicí sekvestr), vyšetření struktur a onemocnění specifických pro dětský věk (thymus, bronchiolitis) a u onemocnění společných s dospělou populací (plicní infekty, traumata). LUS tvoří 3 z 10 nejdůležitějších aplikací sonografie v dětském věku (diagnostika pneumonií a pleurálních výpotků, pneumothoraxu a LUS jako součást RUSH protokolu v diagnostice šokového stavu)(3). Stejně jako v dospělé sonografii se i v té pediatrické objevují pokročilé techniky (CEUS).

 

LUS v novorozeneckém věku

Absence radiační zátěže, možnost přítomnosti rodiče během vyšetření, absence nutnosti absolutní bezhybnosti novorozence, dynamický charakter vyšetření, bed-side dostupnost a libovolná opakovatelnost sonografického vyšetření činí UZ druhým fonendoskopem neonatologa.

Mezi klinické jednotky specifické pro novorozenecký věk řadíme transientní tachypnoi novorozenců (TTN), respirační distress syndrom (RDS) a mekoniový aspirační syndrom (MAS). Důležitá je diferenciace těchto jednotlivých klinických jednotek díky odlišné a specifické léčbě. Další jednotky jako pneumonie, výpotek či pneumothorax mají podobné charakteristiky jako u starších pacientů. Příkladná je práce Chena et al., která studovala využití LUS na novorozenecké ICU u 3405 novorozenců(4). V 85 případech byly oproti rtg navíc diagnostikováni pacienti s RDS, TTN a pneumonií, 23 pacientů s TTN pak bylo dle rtg mylně diagnostikováno jako RDS. V roce 2019 se pak objevuje první ucelený konsensus expertů na použití POCUS u novorozenců(5). Jako indikace pro vyšetření označuje a) novorozence s respirační tísní, b) prenatální suspekci na plicní lézi a c) novorozence s náhlým zhoršením respirace.

Anatomické odlišnosti vedou k jiným hodnotám normy u šíře pleurální linie – u novorozenců je normou tloušťka do 0.5mm (6). V pediatrických pracích je často zdůrazňováno neopomenutí vyšetření plicních bazí přes parenchymatózní orgány subfrenia, tedy vizualizace diafragmatického povrchu plic. Objevuje se i nepatrně odlišná terminologie (díky velmi malým mezižeberním prostorům): obraz několika mezižebří s A-profilem je označován jako bamboo sign (úzké IC prostory s pleurální a reverberačními A-liniemi připomínají bambusovou tyč). Jako splývající B-linie (confluent B-lines) je označen jeden IC prostor vyplněný splývajícími B-liniemi, jako alveolární intersticiální syndrom (AIS) pak přítomnost 2 nebo více takovýchto sousedících IC prostor. Odlišovány jsou pak tzv. kompaktní B-linie a to v případě, že je prostor akustických stínů žeber pod úrovní pleurální linie také vyplněn splývajícími B-liniemi. Jako white lung se pak označuje stav, kdy všechna skenovaná pole vyplňují kompaktní B-linie(5). V porovnání s nomenklaturou u dospělých tyto pojmy jen popisují rozsah a distribuci IS díky zobrazení několika IC prostor v jednom skenu najednou. U novorozenců je doporučeno použít zahřátý UZ gel, avšak s vědomím zvýšených nároků na vyhnutí se kontaminace lahvičky s gelem.

 

Transitorní tachypnoe novorozenců (TTN)

Při normální adaptaci novorozence dochází k rychlému ústupu nálezu intersticiálního syndromu. V řádu minut mizí vysoký stupeň IS(7). Kompletní ústup IS lze očekávat do 36-48h po porodu, nález by měl zmizet nejpozději do 72h. Při opožděné evakuaci tekutiny z intersticia a v něm přítomných lymfatik přetrvává intersticiální syndrom různého stupně (8). Tíže IS pak koreluje s poddajností plic(9). Typická pro TTN je distribuce tohoto postižení, kdy kraniální partie plic jsou nepostiženy, kaudální pak vykazují vysoký stupeň IS (až obrazu white lung) s relativně ostrým přechodem mezi těmito dvěma obrazy – tzv. double lung point (ten nutno nezaměňovat s nálezem stejného jména u pneumothoraxu, viz kapitola 10)(10). U tohoto nálezu je dokonce autory udávána jeho 100% senzitivita i specificita, zaniká však při těžkých stupních TTN, a naopak s léčbou těchto forem se objevuje jako známka zlepšení (lepší reaerace nejprve v kraniálních částech plic). Popisována je i přítomnost pleurálního výpotku(6).

 

Respirační distress syndrom (RDS)

RDS je stav edematózního prosáknutí plicní tkáně při její nedostatečné zralosti a absenci plicního surfaktantu vedoucí k tvorbě atelektáz. Časově se svým nástupem může RDS krýt s TTN (2.-3.den po narození), incidence klesá s narůstajícím gestačním stářím a váhou novorozence. Diagnóza je většinou stanovena klinicky, analýzou krevních plynů a pomocí rtg.

Celková senzitivita pro dg. RDS pomocí LUS je 97-100%, specificita pak 92-95%, a to i dle metaanalytických dat. Typickými nálezy jsou subpleurální konsolidace s air bronchogramy, oslabení lung slidingu, absence spared areas (vše se 100% specificitou pro RDS), dále pak abnormality pleurální linie či pleurální výpotek (s nízkou specificitou) nebo intersticiální syndrom vysokého stupně (zcela nespecifické pouze pro RDS)(6)(11)(12). Konsolidace jsou nacházeny převážně v dorzálních partiích plic, u lehčích forem RDS jsou konsolidace jen bezprostředně subpleurálně, u těžších forem poté zasahují hlouběji pod pleurální linii(5). Ohraničení konsolidací vůči okolní ještě vzdušné plíci je relativně ostré. LUS známky RDS jsou vyjádřeny již čerstvě po narození a dokážou predikovat rozvoj RDS ještě před jeho klinickou manifestací(13). Na základě těchto dat by měl LUS nahradit rtg jako diagnostickou metodu první volby u respiračního distressu novorozenců.

LUS můžeme využít i v predikci potřeby podání surfaktantu u novorozenců s RDS. Podání surfaktantu selektivně namísto paušálně profylakticky je spojeno s nižší mortalitou a morbiditou, o podání je pak rozhodnuto dle klinického průběhu během použití CPAP. Pozdní nebo nevhodné podání je spojeno s nižším nebo dokonce negativním efektem. Brat et al. prokázali významnou korelaci mezi LUS skóre a různými parametry kvantifikujícími poruchou oxygenace(14). LUS skóre nad 4 predikovalo potřebu podání surfaktantu ve skupině předčasně narozených s gestačním věkem do 34.týdne (kde byl nejčastější diagnózou RDS). LUS skóre u novorozenců bylo v této práci modifikováno oproti verzi pro dospělé (,,novorozenecké LUS skóre,,) – vyšetřováno bylo průměrně 2 hodiny po narození a to vždy ve 3 plicních polích na každé straně (horní a dolní pole ventrálně a laterální pole, dorzální pole byla vynechána), celkem tedy v 6 polích s maximem 6×3 = 18 bodů. LUS tedy nabízí bed-side metodu k navigaci pro časné selektivní podání surfaktantu. Metaanalýza z roku 2019 shrnula 6 studií a upřesnila použití novorozeneckého LUS skóre na cut-off hodnoty nad 5 s vyšší diagnostickou přesností (senzitivita 88%, specificita 82%) pro nutnost podání surfaktantu, opět u novorozenců gestačního stáří do 34 týdnů(15). LUS lze dokonce použít v predikci nutnosti podání druhé dávky surfaktantu u novorozenců s gestačním stářím do 30 týdnů(16).Překročení cut-off hodnoty LUS skóre 10 při úvodním vyšetření predikovalo nutnost podání i 2.dávky surfaktantu s průměrným odstupem 28 hodin od první dávky se senzitivitou 84% a specificitou 70%.

Jako výhodnější protokol LUS při monitoraci RDS u novorozenců je jeví protokol Szymanskiho et al.(17), který kromě zobrazování ventrálních a laterálních částí plic přidává i hodnocení dorzálních segmentů. Je to na základě toho, že novorozenecké rtg snímky RDS mají v prvních hodinách života homogenní charakter. Klinická pozorování však ukazují, že v následujících dnech života se plicní patologie lokalizují díky gravitaci většinou do dorzálních plicních polí, a proto může být postižení dorzálních segmentů výraznější. V tomto protokole se hodnotí 4 plicní zóny: ventrální levá a pravá a dorzální levá a pravá. Před provedením LUS je vhodné nejméně hodinu neměnit polohu novorozence. Každé plicní pole je v tomto protokolu ohodnoceno dle pětistupňové stupnice od 0 do 4 bodů (viz tabulka níže), celkem je tedy výsledkem skóre 0-16 bodů. Výsledné skóre dobře koreluje se stupněm RDS a potřebou ventilační podpory. U novorozenců bez nutnosti podpory se pohybovalo výsledné skóre okolo mediánu 2, u potřeby CPAP okolo 6, IPPV pak 10 a HFOV 14.

Tab.: Bodové hodnocení LUS nálezů skórovacího protokolu dle Szymanskiho (17).

 

LUS se dále ukázalo jako spolehlivé v predikci selhání nasální ventilační podpory u novorozenců(18). Vyšetření po 2 hodinách CPAP s nálezem IS vysokého stupně bylo 100% prediktivní pro selhání a nutnost intubace v následujících 24 hodinách. Již samotné rozpoznání příčiny respiračního distressu při přijetí novorozence na ICU pomocí LUS je prediktivní z nutnosti potřeby mechanické ventilace(19).  Při nutnosti potřeby mechanické ventilace pak může LUS predikovat úspěšnost otevíracích manévrů s pozitivním dopadem na outcome(20).

 

Infekční pneumonie novorozenců (IPN)

Nálezy se neliší od nálezů popisovaných u dospělých – konsolidace, shred sign, air-bronchogramy (dynamické i statické) a pleurální výpotky.

 

Mekoniový aspirační syndrom (MAS)

Obrazem MAS jsou typické nálezy konsolidací s air-bronchogramy, abnormality pleurální linie a nálezy IS na nekonsolidovaném povrchu plic(4)(21). Naopak kompaktní B-linie až white lung jsou pro MAS zcela netypické, stejně tak není pozorována lokalizační predilekce postižení plic(22). Odlišení MAC od pneumonie tedy pomocí LUS není zcela možné, MAS je v podstatě speciálním typem pneumonie. V diferenciální diagnostice mezi MAS a pneumonií je proto třeba přidat klinická data (čas od porodu, peripartální anamnestická data – přítomnost mekonia v plodové vodě, laboratorní parametry, …). Jednostranné postižení plic je pro MAS netypické, a pro pneumonii naopak typické.

 

Plicní atelektáza novorozenců (PAN)

Obstrukční PAN je popisována jako komplikace RDS či pneumonie, čistě následek obstrukce DC sputem nebo jako kompresivní atelektáza při útlaku výpotkem. Nálezy opět odpovídají popisům u dospělých pacientů. Při hodnocení atelektázy na klasickém rtg snímku hrudníku je důležité odlišit atypicky umístěný thymus.

 

Pulmonální hemorhagie novorozenců (PHN)

Nejedná se o primární plicní onemocnění, ale o komplikaci ostatních chorob. Prokrvácení alveolárního a intersticiálního prostoru vede k tvorbě konsolidací ohraničených shred linií. V 80% je přítomen pleurální výpotek, u těžkých případů hemorhagický(5).

 

Tab.: Zastoupení LUS nálezů u novorozeneckých onemocnění plic, dle (4) a (5). Červeně základní diskriminační údaje.

 

Vrozené plicní anomálie

Vzácně se můžeme setkat s pulmonální sekvestrací(23). V případě povrchově uložené intrapulmonální či extrapulmonální lokalizace můžeme zachytit konsolidovanou tkáň s variabilním cystickým obsahem. Perfuze jeví charakter systémové cirkulace. Ve své nejčastější poloze v oblasti dolních laloků (častěji vlevo) budeme na tuto vzácnost myslet hlavně při nálezu atypických či neregredujících konsolidací v těchto lokalizacích či známkách srdečního selhání s vysokým srdečním výdejem díky zkratování krve v sekvestru (možný zkratový tok ze systémové cirkulace jak do pravého, tak i do levého srdce). Role UZ je i v ozřejmění cévního napojení před plánovanou intervencí. Nejvýznamnější období pro jejich diagnostiku je však prenatální období, a to Dopplerem v 18.-19. týdnu gravidity. Plicní sekvestr se může vzácně manifestovat až v dospělosti, a protože jsou u něj popisovány i vyšší hladiny CEA, CA 19-9 a CA 125, může tímto úspěšně imitovat tumor(24). Sekvestr se může vzácně vyskytovat i pod bránicí(25).

Kongenitální lobární emfyzém může být diagnostikován na prenatální sonografii(26). Popisován je nález hyperechogenní plicní tkáně s cévním zásobením ze systémové cirkulace. Odlišující od plicní sekvestrace může být absence cystických areálů. Postnatálně můžeme pozorovat asymetrii lung slidingu s oslabením na postižené straně. Klinická suspekce takto může být podpořena nálezem LUS vylučujícím pneumothorax jako příčinu dechové tísně novorozence.

Kongenitální plicní malformace (CPAM, Congenital Pulmonary Airway Malformation, dříve CCAM, Congenital Cystic Adenomatoid Malformation) je další skupinou vzácných anomálií, které mohou vést k respirační tísni novorozenců. Specifické pro tyto léze na LUS je cystický vzhled (mono- či multicystický) detekované konsolidace(27). UZ obrazy jak CPAM tak sekvestrace prezentuje např. review WFUMB(25).

Bronchogenní cysty jsou unilokulární tekutinou naplněné cystické struktury detekované v mediastinu či intrapulmonálně, opět ideálně prenatálně před inflací plic.

 

Diagnostika příčiny nutnosti dlouhodobé O2 suplementace u předčasně narozených kojenců

Bronchopulmonální dysplazie (BPD) je možným následkem UPV nezralých novorozenců s RDS, její diagnóza je klinická (délka O₂ dependence déle než 28 dní od narození). Práce Liu et. al se zaměřila na identifikaci eventuálních dalších příčin oxygenační nedostatečnosti novorozenců s diagnózou BPD(28) a ukázala v 36% přítomnost další patologie (současně s BPD nebo nebyla BPD vůbec přítomna), jejíž léčba vedla k odstranění dependence na O₂ podpoře. V 50% byla novou diagnózou okultní atelektáza.

Výsledku LUS umožnují sledování provzdušňování a funkce plic u mimořádně předčasně narozených dětí. Je třeba poznamenat, že LUS nepředstavuje plnou náhradu klasické radiologie, protože centrální patologie jako komplikace z nesprávně umístněné endotracheální kanyly nebo nadměrné provzdušnění plic nemusí být pomocí LUS viditelné(29).

Kombinace rtg a sledování plic pomocí LUS 7. a 28.den po narození dokázala vysoce spolehlivě predikovat rozvoj BPD. Skupina Daniele de Luca ukázala, že LUS skóre získané vyšetřením šesti okrsků plic je vysoce přesné v predikci potřeby aplikace povrchově aktivních látek u předčasně narozených dětí do 30.týdne gestačního věku(30). Další studie Gregorio-Hernandeze et al. pro predikci selhání CPAP a potřebu aplikace povrchově aktivní látky u předčasně narozených dětí do 35.týdne nepoužila běžně používaný marker FiO₂ (často používaný parametr na indikaci aplikace povrchově aktivní látky), ale nahradilo ho LUS skóre.

Hoshino a kol. zjistili, že LUS se skenováním celého hrudníku pomohla předpovědět vývoj BPD. LUS po 28 dnech života předpověděl středně těžkou až těžkou BPD s AUC 0.95 (95% CI = 0.91-0.99) a nutnost domácí kyslíkové terapie s AUC 0.95 (95% CI = 0.81-1,0)(31).

Existují dva známé protokoly plicního skenování předčasně narozených dětí lišící se počtem posuzovaných plicních zón:

• Aonso-Ojembarrena et al. posuzovali 6 plicních zón (oboustranně horní ventrální, dolní ventrální a laterální) a klasifikovali pomocí skórovacího systému s rozsahem 0-18 (bodování v každé zóně 0-3 jako u dospělého LUS skóre, viz předchozí kapitola)(32).

• Protokol dle Oulego-Erroza využívá hodnocení v celkem osmi plicních zónách (bilaterálně horní ventrální, dolní anterolaterální, dolní posterolaterální a dolní dorzální)(33). Pro každou plicní zónu bylo stanoveno skóre 0-3 opět podobné LUS skóre dospělých (0 za A-profil, 1 za B-profil bez splývání B-linií, 2 za splývající B-linie s nebo bez drobných subpleurálních konsolidací a 3 body za rozsáhlejší konsolidace). Celkové skóre (0 do 24 bodů) bylo vyhodnocováno 7.den a opakováno 28.den života. Skóre LUS 8 a více předpovídalo středně těžkou BPD se senzitivitou 93% a specificitou 91%.

 

Hoshino a kol. zjistili, že LUS se skenováním celého hrudníku pomohla předpovědět vývoj BPD. LUS po 28 dnech života předpověděla středně těžkou až těžkou BPD s AUC 0.95 (95% CI = 0.91-0.99) a nutnost domácí kyslíkové terapie s AUC 0.95 (95% CI = 0.81-1,0)(31).

Význam LUS je i v nadcházejícím období pro sledování BPD či chronického plicního postižení z nezralosti, kde další vývoj provzdušňování a pokles bodů ve výše uvedených protokolech pod 6 bodů dobře koreluje s možností odpojení od suplementace O2, stejně jako známky úpravy změn plicního parenchymu na HRCT hrudníku v 1 roce života těchto předčasně narozených dětí.

 

Bronchiolitida

Častým klinickým úkolem pediatrů je vyloučení komplikací bronchiolitidy. Bronchiolitida je klinická diagnóza. Patofyziologicky jde o zánět bronchiolů s produkcí hlenu a nekrózou epiteliálních buněk způsobující variabilní obstrukci těchto malých dýchacích cest(34). Ve vážných případech může být komplikována rozvojem pneumonie, jejíž etiologie může být jen progrese virového postižení (typickým vyvolavatelem je RSV, ale existují i další) nebo sekundární bakteriální superinfekce.

Práce italských autorů se pokusila najít odpovědi(35). U 87 pacientů bylo provedeno LUS současně s rtg jako referenční metodou. U 25 pacientů se později prokázala bakteriální pneumonie jako komplikace RSV-bronchiolitidy. Rtg jako referenční metoda ukázala pozitivní nález u 24 pacientů, LUS u 25. V případě záchytu pouze pomocí LUS se nejednalo o falešně pozitivní nález, ale o skutečný nález retrokardiální infiltrace nezachycené na rtg. LUS senzitivita byla 100 %, specificita pak 83.9 %. Současně byla pozorována minimální interobserver variabilita.

Jaké jsou typické nálezy komplikované bronchiolitidy? Stejně jako u jiných virových intersticiálních pneumonií jde o oboustranný nález intersticiálního syndromu různých stupňů (fokálně, multifokálně až difuzně dle tíže onemocnění) a případně i subpleurálních konsolidací. Basile et al. popsali nálezy subpleurálních konsolidací velikosti nad 10mm v dorzálních partiích plic a kvantifikaci tíže a rozsahu intersticiálního syndromu korelující s tíží bronchiolitidy a potřebou oxygenoterapie(34) anebo jiné respirační podpory. Autoři navrhli tzv. Bronchiolitis ultrasound score (BUS) – viz tabulka níže. Skóre nad 3 indikovalo potřebu oxygenoterapie. Vývoj nálezu a skóre poté dokumentoval i klinický průběh. Autoři v závěru práce konstatují, že LUS je vhodné implementovat do diagnosticko-léčebného algoritmu jako pomocnou metodu pro klinické rozhodování. Krishna et al. sledovali kojence s bronchiolitidou DUS a ukázali horší funkční parametry bránice u těžší bronchiolitidy (60). Celková evidence pro spolehlivá diskriminační kritéria mezi bronchiolitidou a bakteriální pneumonií pomocí LUS však je zatím nedostatečná a je třeba dalšího výzkumu(25).

Tab.: Bronchiolitis ultrasound score (BUS) (dle (34)). BUS je součtem bodů získaných v jednotlivých řádcích tabulky (minimum 0, maximum 8).

 

Korelaci nálezu LUS a závažnosti RSV bronchiolitid potvrdila prospektivní studie Supino et al (36). V této studii bylo pozorováno, že kojenci, kteří vyžadovali ventilaci pozitivním přetlakem, měli vyšší LUS skóre (p=0.0028) i klinické skóre (p=0.004) v porovnání s dětmi, které tuto dechovou potřebu nepotřebovaly.

 

Pneumonie v dětském věku

LUS hraje významnou roli u dětské populace, kde je žádoucí vyhnout se radiační zátěži. Komunitní pneumonie (CAP) je dětském věku převážně klinická diagnóza bez použití zobrazovacích vyšetření. Charakteristiky zánětlivých infiltrací při různých formách zánětu plicní tkáně jsme zmínili v kapitole 21. Obtížnější je hodnocení dynamiky air-bronchogramů (statický versus dynamický) díky drobnějším strukturám a tím větší tendenci k of-plane efektu(37). LUS je upřednostňovanou zobrazovací metodou pro sledování CAP, protože koreluje s klinickým průběhem. Všeobecně se dá říct, že pomocí LUS lze diferencovat typ pneumonie takto: při atypické bakteriální pneumonii jsou konsolidace menší než u bakteriální etiologie (do 15mm), často jsou nálezy oboustranné a vícečetné(38).

Podobně jako u dospělých je doporučováno hodnotit 6 zón na každé straně – po dvou ventrálně, laterálně a dorzálně, celkem tedy 12 zón(39).

V observační studii pozorující 97 dětských pacientů (ve věku 1 měsíc – 18 let) byly srovnávány výsledky LUS s referenční metodou rtg(40). Použití rtg u této populace obhajovala tíže onemocnění těchto dětských pacientů, kde bychom tedy čekali již signifikantní změny na rtg. To však bylo pozitivní pouze v 45% případů, zatímco LUS detekovala zánětlivé změny v 59% (konsolidace v 85%, air-bronchogram v 70%). Senzitivita LUS vycházela 91% a specificita 68%, s rostoucím cut-off rozměrem konsolidace pak rostla specificita vyšetření (specificita 85% při velikost nad 1cm). V druhé pediatrické práci zkoumali italští autoři možnosti LUS na dětském urgentním příjmu(41). LUS bylo provedeno u 84 dětí s později potvrzenou CAP ve věku 3 měsíce až 16 let. Referenční metodou bylo opět rtg, které bylo pozitivní v 56% případů s nálezy konsolidace (70%) a intersticiálního postižení (36.2%). LUS bylo pozitivní v 71.4% případů s nálezy konsolidací (56%), fokálního IS (44%) a air-bronchogramů (70%). 15% pacientů mělo intersticiální postižení viditelné pomocí LUS při současně negativním rtg.

Regrese pneumonických konsolidací je pozorována 5.-7.den u 44% dětí. Při bakteriální CAP se zmenšuje střední velikost konsolidací(42). Úplná regrese konsolidací 14.den je pozorována u 96% dětí s bakteriální pneumonií, zatímco u virové etiologie pneumonie je to pouze u 33% dětí. Monitorování pneumonie pomocí LUS u dětí může při porovnání původního nálezu s nálezem po 48 hodinách od začátku atb léčby predikovat výskyt komplikovaného průběhu CAP a to změnou patologických obrazů na LUS(36) a tímto může vést ke změně přístupu k léčbě. Při bakteriální pneumonii se při sledování snížila střední velikost konsolidací z 30 mm na 15 mm, u virové pneumonie z 15 mm na 12mm.

Důležitým údajem z první výše citované pediatrické práce je fakt, že 22.8% pacientů s pozitivním LUS nálezem bylo léčeno konzervativně. Ukazuje to na sílu LUS ve schopnosti detekovat minimální zánětlivé infiltrace parenchymu. Tyto nevidíme na rtg a pacienta bychom v tomto případě diagnózou pneumonie neoznačili. Diagnóza pneumonie pomocí LUS tedy neznamená nutnost nasazení antibiotik, vždy rozhoduje stav pacienta, jeho rizikové faktory a průběh onemocnění. LUS pak umožňuje opakované kontroly v dalších dnech k opětovnému přehodnocení event. konzervativní terapie.

Práce zaměřující se na diferenciaci etiologie infekce dolního respiračního traktu definované jako přítomnost plicní konsolidace ukázala u dětských pacientů (průměrný věk 6 let) statisticky významné rozdíly v LUS nálezech dle jednotlivých etiologických agens(43). Bakteriální etiologie vykazovala v LUS častěji rozsáhlejší solitární konsolidace (>4cm) se statickým air- či fluid-bronchogramem. Virové pneumonie měly častěji mnohočetné bilaterální drobné konsolidace (<1.5cm) s okolním IS, dynamické bronchogramy jsou méně časté, výpotky chybí. U etiologie tzv. atypickými patogeny (nejčastěji Mycoplasma pneumoniae) byly častější nálezy konsolidací střední velikosti (1.5-4cm) s častějším mnohočetným nebo bilaterálním výskytem než u bakteriální etiologie. Přítomné bronchogramy zde sahaly častěji až do periferie konsolidace a byly častěji dynamické.  Nálezy IS, jejich tíže ani distribuce nevykazovaly signifikantní rozdíly mezi virovou a atypickou etiologií. Nutno dodat, že citovaná práce současně sledovala klinické i laboratorní parametry a nenašla v nich jasnou diskriminační hodnotu v predikci etiologie onemocnění. Nálezy relativně specifické pro konkrétní etiologii shrnuje následující tabulka:

Pozn.: Tabulka udává nálezy specifické pro konkrétní etiologie. Jejich přítomnost tedy dělá tuto etiologii pravděpodobnější, jejich absence ji však nevylučuje. Kombinace více specifických příznaků zvyšuje dále pravděpodobnost dané etiologie. Dle(43).

Diagnostice pomocí LUS u 222 febrilních dětských pacientů (věk 3 měsíce až 16 let) s významnější dušností vyšetřovaných na urgentním příjmu se věnovala práce Guerra et al.(44).  LUS v této skupině pacientů vykazovala stejné diagnostické parametry jako rtg, nálezy korelovaly s klinickými a laboratorními daty. U 10.2% pacientů s prokázanými konsolidacemi nebyl zjištěn patologický poslechový nález, u dalších 18% pak byl poslechový nález nejasný. LUS vykazovala vyšší záchyt než rtg daný záchytem konsolidací v zadních kostofrenických úhlech převážně na levé straně. Nálezy konsolidací pak korelovaly s vyššími laboratorními parametry zánětu a klinickou odpovědí na antibiotickou léčbu. Jejich přítomnost tedy nepřímo predikovala bakteriální etiologii a indikaci k antibiotické léčbě.

Parapneumonický výpotek byl pomocí LUS detekován u 35.5% pacientů, pomocí rtg jen u 18.7%. Absence klinického zlepšení byla spojena právě s přítomností tohoto parapneumonického výpotku. LUS tedy dokáže díky vyšší senzitivitě a specificitě pro detekci výpotku u těchto pacientů změnit jejich management v rozhodování mezi pouhou antibiotickou léčbou a nutnosti hrudní drenáže. Charakter a množství pleurálního výpotku také určí přístup v případě chirurgické intervence od klasické hrudní drenáže pod UZ kontrolou až po VATS přístupů v kombinaci s aplikací alteplázy při multilokulárních výpotcích pozorovaných při pneumokokových invazivních pleuropneumoniích i u dětí.

U dětských pacientů s vyjádřenou respirační insuficiencí a nutností UPV lze také demonstrovat kvality LUS snesoucí porovnání s CT a nadřazenost LUS nad rtg vyšetřením(45). U pacientů léčených antibiotiky můžeme pomoci LUS sledovat úspěšnost léčby. Ústup velikosti konsolidace a rozšíření air-bronchogramů z centra dále do periferie jsou známky reaerace konsolidované plicní tkáně a nevzdušných periferních bronchů. Tyto změny mohou dokonce předběhnout laboratorní zlepšení, absence zlepšení může naopak predikovat následné zhoršení i přes přechodné klinické a laboratorní zlepšení dítěte(37).

Evidenci pro použití LUS u pneumonie v pediatrii shrnují metaanalýzy z roku 2015 a 2022(46)(59). LUS vykazuje vysokou diagnostickou přesnost (senzitivita 96 %, specificita 93 %, AUC 0.98). Není tedy pochyb, že LUS by měla doplňovat klinické a předcházet rtg vyšetření u dětské populace se suspekcí na CAP.

 

Covid-19

K typickým UZ nálezům při infekci COVID-19 u dětí patří:

• nepravidelná pleurální linie,
• subpleurální konsolidace vycházející z pleurální linie,
• izolované B-linie vycházející z pleurální linie a
• splývající B-linie vycházející z pleurální linie.

 

Z aktuálních zdrojů je jen velmi málo studií s větším počtem dětských pacientů s onemocněním COVID-19. U novorozenců dominuje nález B-linií hlavně v dorzálních segmentech a fokální konsolidace(47)(48). I u starších dětí jsou dominujícím nálezem B-linie (u 70 %), nerovnosti pleury (u 60 %), splývající B-linie (u 10%) a subpleurální konsolidace (u 10%). I některých pacientů byl přes negativní rtg nález popsán typický vzor intersticiálního postižení charakteru mnohočetných B-linií(49).

 

Plicní tuberkulóza

LUS může přispět k diagnostice plicní tuberkulózy u dětí, a to jak vyšetřením plicní tkáně, tak i vyšetřením mediastina a krčních uzlin. Součástí vyšetření je mimo podrobný sken povrchu hrudníku distálně pod klíčními kostmi doplněn vyšetřením supraklavikulární oblasti včetně plicních apexů a dále vyšetřením mediastina z jugulárního přístupu mikrokonvexní či fázovou sondou. Popisovány jsou pleurální výpotky (u 30 % pacientů) a mediastinální lymfadenopatie (ve 23 %) se střední velikostí LU 15 mm jako prediktivní pro plicní tbc. Subpleurální konsolidace (velikosti od 5 mm) s i bez air bronchogramů a přerušení pleurální linie (drobnou konsolidací velikosti do 5 mm) jsou dalšími popisovanými znaky plicní tbc, jejich samotná přítomnost však tbc etiologii predikuje nedostatečně. Opožděné zmenšení nebo rezoluce konsolidaci během antibiotické léčby také svědčí pro možnost tbc etiologie oproti ostatním respiračním infekcím(50).

Tab.: Zánětlivá onemocnění plicního parenchymu u dětí a jejich LUS nálezy.

 

Cystická fibróza

Nález komplikací ve formě pneumonií se neliší od nálezů u ostatních pneumonií. U dětí ve stabilním stavu s rozvinutými bronchiektáziemi jsou LUS nálezy pouze nespecifické. Zvětšené je množství detekovatelných paratracheálních a aortopulmonálních mediastinálních lymfatických uzlin(51). Některé práce a review zmiňují nálezy fokálního IS odpovídající lokálním bronchiektáziím se stagnací hlenu(25).

 

Aspirace cizího tělesa

LUS je možnou bed-side metodou i při suspekci na aspiraci cizího tělesa(52). To samozřejmě nedokáže vyloučit, nález jednostranného oslabeného (až pseudo-A´-profil) až vymizelého lung slidingu (A´-profil) se zachovalým plicním pulsem nás může přivést na myšlenku čerstvé obstrukce DC na postižené straně, ještě před vznikem resorpční atelektázy či infekční komplikace, a současně vyloučit PNO na postižené straně.

 

Ověření polohy ET kanyly

Stejnou službu jako u suspektní aspirace vykoná LUS při ověření správné polohy ET kanyly – jak ověření endotracheální polohy přítomností lung slidingu, tak i při detekci hluboké endobronchiální polohy při jednostranném oslabení až vymizení plicního klouzání. Ověřit polohu je možno i přímo. Chowdhry et al. prokázali vysokou diagnostickou přesnost UZ v konfirmaci i vyloučení příliš hluboké polohy ET kanyly(53). Jako orientační bod slouží vrchol aortálního oblouku zobrazený z parasternálního přístupu, jako nepříliš hluboká poloha kanyly je poté minimální vzdálenost konce ET kanyly 1 cm nad vrcholem aortálního oblouku. Ověření polohy ET kanyly její vizualizací v krční části průdušnice nebo jícnu je pak dobře popsaná metoda urgentní medicíny a anesteziologické péče, ovšem mimo náplň této kapitoly.

 

Pleurální výpotek u dětí

V metodice detekce pleurálního výpotku a jeho charakterizace nejsou rozdíly oproti dospělým. Pro kvantifikaci množství samozřejmě nelze vždy použít rovnice platné u dospělých. Použitelné kalkulace pro vyšetření vleže a v sedě uvádí review WFUMB(1).

Tab:. Kvantifikace množství pleurálního výpotku u dětí dle (1).

 

Traumata hrudníku v dětském věku

Sonografie hrudní stěny při traumatech je důležitým pomocníkem v diagnostice poranění a jeho komplikací. Posouzení přítomnosti fraktury sterna a žeber je obtížnější díky probíhající osifikaci skeletu. Sternum se skládá ze tří částí, jeho střední část (tělo sterna) se zakládá ze 4 osifikačních jader ve dvou laterálních chrupavčitých základech, které fúzují ve střední čáře. Selhání této středočárové fúze stejně jako přítomnost některých osifikačních center v dětství mohou být mylně hodnoceny jako přítomnost fraktury. Rovněž další vrozené anomálie sterna mohou imitovat fraktury (pes excavatum nebo carinatum, akcesorní episternální kůstky atd.)(54). U zlomenin klíční kosti se ukázal UZ senzitivnější než rtg (96 % vs. 91 %)(55). Diagnostika krvácení do hrudní dutiny a pneumothoraxu, stejně jako plicních kontuzí, se neliší od dospělých.

 

Zobrazení a patologie thymu

Thymus je obyčejně vidět na rtg snímcích u malých dětí, ale je těžké odlišit jej od siluety srdce nebo patologií v oblasti mediastina. Právě LUS má v těchto případech jedinečnou diagnostickou cenu.

U kojenců můžeme použít různé přístupy včetně subxifoidálních, parasternálních, suprasternálních a transkostálních akustických oken(56). S postupnou osifikací manubria a hrudní kosti je však thymus nejlépe zobrazitelný suprasternálním přístupem.

Thymus je lymfatický orgán, který se formuje a značně roste v kojeneckém věku. V pubertě dosahuje maximální váhy, dále postupně involvuje a je nahrazen tukovou tkání. Přesto si thymus zachovává svou schopnost dorůst kdykoliv v jakémkoliv věku. Velikost a vývoj je ovlivněn nutričními a enviromenálními faktory v raném věku vývoje dítěte, mohl by proto sloužit jako nepřímý ukazatel abnormální thymopoézy a nedostatečnosti thymu. Při určování velikosti thymu se používá několik rozměrů: šířka v transversální rovině a plocha v sagitálním řezu většího z laloků thymu. Vyhodnocován je tzv. thymic index, který je dán součinem těchto dvou hodnot(56).

Thymus se při UZ vyšetření jeví jako homogenní útvar s echotexturou podobnou játrům, echogenitou nižší než sval. Současně je přítomno více hyperechogenních tečkovitých nebo lineárních ložisek dle množství přítomného tuku. Tyto hyperechogenní ložiska vytvářejí vzhled ,,starry sky,, (,,vzhled hvězdné oblohy,,) Na UZ je možno pozorovat změny tvaru thymu během respiračních pohybů a pohybů srdce. Se stárnutím thymu se stává orgán homogennějším a echogennějším díky zvýšenému obsahu tuku.

Malý thymus může být považován na klasickém rtg snímku za jemné zvětšení mediastina nebo paratracheální rozšíření, zatímco velký thymus může sahat až do kardiofrenického úhlu a vytvářet obraz mediastinální masy.

V souvislostí s velikostí je potřeba si uvědomit několik důležitých skutečností. Kromě popsané změny velikosti thymu při jeho involuci se dokáže thymus zmenšit o 40% jako reakce na stresovou událost (jako např. sepse, chirurgický zákrok nebo podání kortikoidů) a následně se vrátit do své původní velikosti (někdy až po několika měsících). Podobně dlouhé hladovění může zmenšit velikost thymu. Hypoplazie nebo úplná aplazie je pozorována při vrozených onemocněních imunity (jako např. DiGeorgův syndrom). Malý thymus u hypotrofických novorozenců nebo předčasně narozených dětí může naznačovat horší prognózu dítěte. Existuje výrazná asociace mezi velikostí thymu, hmotností dítěte a hladinou lymfocytů při narození(57). Další příčinou absence thymu je anamnéza chirurgického zákroku vedeného přes sternotomický přístup, který se nejčastěji provádí u dětí s vrozenými srdečními vadami.

V raritních případech může být thymus umístěn ektopicky na cestě sestupu během jeho embryonálního vývoje. V tomto případě může být nalezen v blízkosti horní duté žíly, brachiocefalických cév a aorty nebo dokonce v dermis či intrathyroidálně.  Vzácnou vrozenou variantou je retrokavální thymus, který jak naznačuje název představuje zadní rozšíření thymu za VCS. Tato varianta může posunout VCS laterálně a na rtg snímcích imitovat mediastinální masu nebo atelektázu pravého horního laloku.

Při zvětšení thymu je třeba rozlišit dvě histologicky odlišitelné jednotky, a to pravou hyperplazii thymu a lymfoidní hyperplazii.

• Pravá hyperplazie má nezměněnou strukturu v UZ obraze a rozsahem může sahat až k bránici nebo kardiofrenickému úhlu. Jedná se o symetrické zvětšení thymu, jeho okraje jsou hladké, vaskularizace je nezměněná. Bývá pozorována jako akutní reakce na stres, následně se může vyvinout atrofie thymu a po jisté době se vrátí orgán do své původní velikosti, někdy dokonce do větší než původně. Tento fenomén je v pediatrii znám jako tzv. ,,rebound fenomén,,. Pravou hyperplazii můžeme pozorovat i u systémových onemocnění jakou jsou sarkoidóza nebo hyperthyreóza.

• Při lymfoidní hyperplazii je zvětšení orgánu asymetrické, mohou být přítomny kalcifikace (hyperechogenní struktury) i změny vaskularizace.

 

Cysty thymu mohou být vrozené nebo získané. Při UZ zobrazení se projeví jako anechogenní hmoty a mohou obsahovat proměnlivé nálezy v závislosti na přítomnosti zánětlivých změn nebo předchozího zakrvácení do jejich dutin.

K velmi raritním patologiím thymu patří Histiocytóza z Langerhansových buněk (LCH). Thymus je zvětšený, s lobulárními nebo nodulárními okraji a heterogenním UZ obrazem. Současně může obsahovat tekuté anechogenní cysty a/anebo hyperechogenní kalcifikace.

 

LUS u chronicky dialyzovaných dětských pacientů

Stejně jako u dospělých může být LUS vhodnou bed-side metodou k monitoraci stavu hydratace u dětí v chronickém dialyzačním programu. Malá studie Yontem et al. ukázala prediktivní význam nálezu IS pro tekutinové přetížení před dalším cyklem dialýzy a jeho přednost oproti vyšetření variací diametru VCI(58).

 

 

Reference

1. Jaworska J, Buda N, Ciuca IM, Dong Y, Fang C, Feldkamp A, et al. Ultrasound of the pleura in children, WFUMB review paper. Medical Ultrasonography. 2021;1–9.
2. Durand P, De Luca D, Tissieres P. What’s new in lung ultrasound in the critically ill or injured child. Intensive Care Medicine. 2019;45(4):508–11.
3. Marin JR. 10 Important applications of point-of-care ultrasound in pediatric emergency medicine. Becker’s Hospital Review. 2018;3.
4. Chen SW, Fu W, Liu J, Wang Y. Routine application of lung ultrasonography in the neonatal intensive care unit. Medicine (United States). 2017;96(2).
5. Liu J, Copetti R, Sorantin E, Lovrenski J, Rodriguez-fanjul J, Kurepa D, et al. Protocol and Guidelines for Point-of-Care Lung Ultrasound in Diagnosing Neonatal Pulmonary Diseases Based on International Expert Consensus. Journal of Visualized Experiments. 2019;(March):1–20.
6. Liu J. Lung ultrasonography for the diagnosis of neonatal lung disease. Journal of Maternal-Fetal and Neonatal Medicine. 2014;27(8):856–61.
7. Blank DA, Omar Farouk Kamlin C, Rogerson SR, Fox LM, Lorenz L, Kane SC, et al. Lung ultrasound immediately after birth to describe normal neonatal transition: An observational study. Archives of Disease in Childhood: Fetal and Neonatal Edition. 2018;
8. Rea G, Sperandeo M, Di Serafino M, Vallone G, Tomà P. Neonatal and pediatric thoracic ultrasonography. Journal of Ultrasound. 2019;22(2):121–30.
9. L Martelius et al. B-LINES IN LUNG ULTRASOUND IN NEWBORNS: COMPARISON WITH STATIC LUNG COMPLIANCEPS-109 B-LINES IN LUNG ULTRASOUND IN NEWBORNS: COMPARISON WITH STATIC LUNG COMPLIANCE. Arch Dis Child. 2014;99(Suppl 2):A1–A620.
10. Copetti R, Cattarossi L. The “double lung point”: An ultrasound sign diagnostic of transient tachypnea of the newborn. Neonatology. 2007;
11. Ahmad ST, Parihar A, Bhat AA, Wani NA. Lung ultrasound as modality in diagnosis of respiratory distress syndrome in newborn infants. International Journal of Contemporary Pediatrics. 2020;7(12):2301.
12. Ferdian H. Lung ultrasound in diagnosing neonatal respiratory distress syndrome: a meta-analysis. Paediatrica Indonesiana; 2019.
13. Copetti R, Cattarossi L, Macagno F, Violino M, Furlan R. Lung ultrasound in respiratory distress syndrome: A useful tool for early diagnosis. Neonatology. 2008;
14. Brat R, Yousef N, Klifa R, Reynaud S, Shankar Aguilera S, De Luca D. Lung ultrasonography score to evaluate oxygenation and surfactant need in neonates treated with continuous positive airway pressure. JAMA Pediatrics. 2015;169(8):1–8.
15. Razak A, Faden M. Neonatal lung ultrasonography to evaluate need for surfactant or mechanical ventilation: A systematic review and meta-analysis. Archives of Disease in Childhood: Fetal and Neonatal Edition. 2019;1–8.
16. Martino. Lung Ultrasound Score Predicts Surfactant Need in Extremely Preterm Neonates. Pediatrics. 2018;142(3).
17. Szymański, P., Kruczek, P., Hożejowski R a kol. Modifikované skóre ultrazvuku pľúc predpovedá potrebu ventilácie pri syndróme respiračnej tiesne novorodencov. BMC Pediatr. 2021;21(17).
18. Raimondi F, Migliaro F, Sodano A, Ferrara T, Lama S, Vallone G, et al. Use of neonatal chest ultrasound to predict noninvasive ventilation failure. Pediatrics. 2014;
19. Rodríguez-Fanjul J, Balcells C, Aldecoa-Bilbao V, Moreno J, Iriondo M. Lung Ultrasound as a Predictor of Mechanical Ventilation in Neonates Older than 32 Weeks. Neonatology. 2016;
20. Shady NMA, Awad HAS, Kamel DR, Fouda EM, Ahmed NT, Dawoud MO. Role of lung ultrasound in the assessment of recruitment maneuvers in ventilated preterm neonates with respiratory distress syndrome and its correlation with tracheal IL-6 levels: A randomized controlled trial. Journal of Neonatal-Perinatal Medicine. 2020 Dec 9;Preprint(Preprint):1–6.
21. Liu J, Cao HY, Fu W. Lung ultrasonography to diagnose meconium aspiration syndrome of the newborn. Journal of International Medical Research. 2016;44(6):1534–42.
22. Piastra M, Yousef N, Brat R, Manzoni P, Mokhtari M, De Luca D. Lung ultrasound findings in meconium aspiration syndrome. Early Human Development. 2014;
23. Oermann CM. Bronchopulmonary sequestration. UpToDate.com. 20201;
24. Luo W, Hu T, Luo L, Li Y. Pulmonary sequestration with Aspergillus infection presenting as massive hemoptysis and hemothorax with highly elevated carcinoembryonic antigen in pleural effusion that mimics advanced lung malignancy. European Journal of Medical Research. 2021;26(1):1–4.
25. Dietrich CF, Buda N, Ciuca IM, Dong Y, Fang C, Feldkamp A, et al. Lung ultrasound in children, WFUMB review paper (part 2). Medical Ultrasonography. 2021;(part 2):1–10.
26. Oliver ER, Debari SE, Horii SC, Pogoriler JE, Victoria T, Khalek N, et al. Congenital lobar overinflation: A rare enigmatic lung lesion on prenatal ultrasound and magnetic resonance imaging. Journal of Ultrasound in Medicine. 2019;38(5):1229–39.
27. Yousef N, Mokhtari M, Durand P, Raimondi F, Migliaro F, Letourneau A, et al. Lung Ultrasound Findings in Congenital Pulmonary Airway Malformation. American Journal of Perinatology. 2018;
28. Liu J, Chen SW, Liu F, Wang Y, Kong XY, Li QP, et al. BPD, Not BPD, or iatrogenic BPD: Findings of lung ultrasound examinations. Medicine (United States). 2014;93(23).
29. Semple T, Akhtar MR, Owens CM. Imaging bronchopulmonary dysplasia-A multimodality update. Vol. 4, Frontiers in Medicine. Frontiers Media S.A.; 2017. p. 1.
30. Martino L De, Yousef N, Ben-Ammar R, Raimondi F, Shankar-Aguilera Shiv, Luca D De. Lung ultrasound score predicts surfactant need in extremely preterm neonates. Pediatrics. 2018 Sep 1;142(3).
31. Hoshino Y, Arai J, Miura R, Takeuchi S, Yukitake Y, Kajikawa D, et al. Lung Ultrasound for Predicting the Respiratory Outcome in Patients with Bronchopulmonary Dysplasia. American Journal of Perinatology. 2021;
32. Alonso-Ojembarrena A L-LSP. Ultrazvukové skóre pľúc ako skorý prediktor bronchopulmonálnej dysplázie u dojčiat s veľmi nízkou pôrodnou hmotnosťou. Pediatr Pulmonol. 2019;54:1404–9.
33. Oulego-Erroz I, Alonso-Quintela P, Terroba-Seara S, Jiménez-González A, Rodríguez-Blanco S. Early assessment of lung aeration using an ultrasound score as a biomarker of developing bronchopulmonary dysplasia: a prospective observational study. Journal of Perinatology. 2021 Jan 1;41(1):62–8.
34. Basile V, Di Mauro A, Scalini E, Comes P, Lofù I, Mostert M, et al. Lung ultrasound: A useful tool in diagnosis and management of bronchiolitis. BMC Pediatrics. 2015;15(1):1–8.
35. Biagi C, Pierantoni L, Baldazzi M, Greco L, Dormi A, Dondi A, et al. Lung ultrasound for the diagnosis of pneumonia in children with acute bronchiolitis. BMC Pulmonary Medicine. 2018;18(1):1–10.
36. Musolino AM, Tomà P, Supino MC, Scialanga B, Mesturino A, Scateni S, et al. Lung ultrasound features of children with complicated and noncomplicated community acquired pneumonia: A prospective study. Pediatric Pulmonology. 2019 Sep 1;54(9):1479–86.
37. Buonsenso D, Brancato F, Valentini P, Curatola A, Supino M, Musolino AM. The Use of Lung Ultrasound to Monitor the Antibiotic Response of Community-Acquired Pneumonia in Children: A Preliminary Hypothesis. Journal of Ultrasound in Medicine. 2020;39(4):817–26.
38. Berce V, Tomazin M, Gorenjak M, Berce T, Lovrenčič B. The Usefulness of Lung Ultrasound for the Aetiological Diagnosis of Community-Acquired Pneumonia in Children. Scientific Reports. 2019 Dec 1;9(1):1–10.
39. Copetti R, Cattarossi L. Diagnosi ecografica di polmonite nell’età pediatrica. Radiologia Medica. 2008 Mar;113(2):190–8.
40. Lissaman C, Kanjanauptom P, Ong C, Tessaro M, Long E, O’Brien A. Prospective observational study of point-of-care ultrasound for diagnosing pneumonia. Archives of Disease in Childhood. 2019;104(1):12–8.
41. Ianniello S, Piccolo CL, Buquicchio GL, Trinci M, Miele V. First-line diagnosis of paediatric pneumonia in emergency: Lung ultrasound (LUS) in addition to chest-X-ray (CXR) and its role in follow-up. British Journal of Radiology. 2016;89(1061).
42. Omran A, Eesai S, Ibrahim M, El-Sharkawy S. Lung ultrasound in diagnosis and follow up of community acquired pneumonia in infants younger than 1-year old. Clinical Respiratory Journal. 2018 Jul 1;12(7):2204–11.
43. Buonsenso D, Musolino A, Ferro V, De Rose C, Morello R, Ventola C, et al. Role of lung ultrasound for the etiological diagnosis of acute lower respiratory tract infection (ALRTI) in children: a prospective study. Journal of Ultrasound. 2021;(0123456789).
44. Guerra M, Crichiutti G, Pecile P, Romanello C, Busolini E, Valent F, et al. Ultrasound detection of pneumonia in febrile children with respiratory distress: a prospective study. European Journal of Pediatrics. 2016;175(2):163–70.
45. Fukuhara S, Yamaguchi Y, Uetani Y, Akasaka Y. Lung ultrasound in children with acute respiratory failure: Comparison between chest x-ray, chest computed tomography, and lung ultrasound: A case series. Indian Journal of Critical Care Medicine. 2019;
46. Pereda MA, Chavez MA, Hooper-Miele CC, Gilman RH, Steinhoff MC, Ellington LE, et al. Lung ultrasound for the diagnosis of pneumonia in children: A meta-analysis. Pediatrics. 2015;135(4):714–22.
47. Peng QY, Wang XT, Zhang LN. Findings of lung ultrasonography of novel corona virus pneumonia during the 2019–2020 epidemic. Vol. 46, Intensive Care Medicine. Springer; 2020. p. 849–50.
48. Gregorio-Hernández R, Escobar-Izquierdo AB, Cobas-Pazos J, Martínez-Gimeno A. Point-of-care lung ultrasound in three neonates with COVID-19. European Journal of Pediatrics. 2020 Aug 1;179(8):1279–85.
49. Musolino AM, Supino MC, Buonsenso D, Ferro V, Valentini P, Magistrelli A, et al. Lung Ultrasound in Children with COVID-19: Preliminary Findings. Ultrasound in Medicine and Biology. 2020 Aug 1;46(8):2094–8.
50. Heuvelings CC, Bélard S, Andronikou S, Jamieson-Luff N, Grobusch MP, Zar HJ. Chest ultrasound findings in children with suspected pulmonary tuberculosis. Pediatric Pulmonology. 2019;54(4):463–70.
51. Dietrich C, Felleti F. Mediastinal pathologies. In: Thoracic Ultrasound and Integrated Imaging. 2020. p. 145.
52. Lovrenski J, Vilotijević Dautović G, Lovrenski A. Reduced or Absent “Lung Sliding” – A Novel Lung Ultrasound Sign of Pediatric Foreign Body Aspiration. Journal of Ultrasound in Medicine. 2019;38(11):3079–82.
53. Chowdhry R, Dangman B, Pinheiro JMB. The concordance of ultrasound technique versus X-ray to con fi rm endotracheal tube position in neonates. Journal of Perinatology (2015). 2015;35(November 2014):481–4.
54. Sesia S, Prüfer F, Mayr J. Sternal Fracture in Children: Diagnosis by Ultrasonography. European Journal of Pediatric Surgery Reports. 2017;05(01):e39–42.
55. Moritz JD, Berthold LD, Soenksen SF, Alzen GF. Ultrasound in diagnosis of fractures in children: Unnecessary harassment or useful addition to X-ray? Ultraschall in der Medizin. 2008;29(3):267–74.
56. Hasselbalch H, Nielsen MB, Jeppesen D, Pedersen JF, Karkov J. Sonographic measurement of the thymus in infants. European Radiology. 1996;6(5):700–3.
57. Varga I, Uhrinova A, Toth F, Mistinova J. Assessment of the thymic morphometry using ultrasound in full-term newborns. Surgical and Radiologic Anatomy. 2011 Oct 26;33(8):689–95.
58. Yontem A, Cagli C, Yildizdas D, Horoz OO, Ekinci F, Atmis B, et al. Bedside sonographic assessments for predicting predialysis fluid overload in children with end-stage kidney disease. European Journal of Pediatrics. 2021;
59. Lu X, Jin Y, Li Y, Weng L, Li H. Diagnostic accuracy of lung ultrasonography in childhood pneumonia: a meta-analysis. European Journal of Emergency Medicine [Internet]. 2022;29(2).
60. Krishna D, Khera D, Toteja N, Sureka B, Choudhary B, Ganakumar VM, et al. Point-of-Care Thoracic Ultrasound in Children with Bronchiolitis. Indian J Pediatr. 2022 Nov 1;89(11):1079–85.

Poslední aktualizace dne 16.01.2023