Nuance v medicíně

V prvním březnovém čísle časopisu NEJM (The New England Journal of Medicine) si můžete přečíst dvě velké studie zabývající se benefitem podávání kortikosteroidů u v septickém šoku. První (ADRENAL) zahrnula přes 3500 pacientů, druhá (APROCCHSS) přes 1200 pacientů. Soubory dostatečně velké na to, aby ukázaly, kterým směrem se máme v naší podpůrné léčbě pacientů v septickém šoku ubírat. První studie neprokázala zlepšení mortality, druhá naopak prokázala snížení mortality těchto pacientů. Jako klinik jsem tímto nadále v rozpacích, zda kortikoidy podávat či ne.

Nejenom intenzivní medicína je v první řadě o dělání několika málo základních a často jednoduchých věcí správně. Péče o pacienty je jakousi pyramidou. Můžeme řešit nuance vrcholu pyramidy až ve chvíli, kdy stojí tato péče na pevných základech. Na kvalitní základní péči. Na správné a včasné diagnóze, kauzálním zásahu a opravení hrubých pato(fyzio)logických odchylek tak, aby se mohlo tělo samo uzdravovat. Často neléčíme, jen dáváme tělo čas a prostor, aby se vyléčilo samo.

Je tedy potřeba najít příčinu obtíží, co nejpřesněji ji identifikovat a léčit, současně stabilizovat dodávku dostatečně oxygenované krve do tkání a svými intervencemi co nejméně škodit organismu. Ke všem těmto bodům nám slouží naše medicínské dovednosti – umění odběru anamnézy, fyzikálního vyšetření a využití paraklinických metod (laboratoř, zobrazovací metody).

Proto je pro mne v septickém šoku zásadní identifikace a kontrola zdroje sepse, hemodynamická optimalizace a minimalizace iatrogenizace pacienta. Ke všem těmto bodům přispívá velkou měrou POCUS (Point Of Care UltraSonografie). Umění zapojit POCUS do rutinní praxe pomůže našim septickým pacientům více než podpůrná léčba kortikoidy, pokusy s imunonutricí, selektivní substitucí mikronutrientů a podobně.

Přiznejme si, že je jednodušší přečíst si doporučení o kortikoterapii septických pacientů než zabřednout do POCUS v celé své šíři. A uvědomme si, že pyramida se staví od základů.

Milan Kocián