Úlohy lékaře v budoucnosti
Milan Kocián
Řekl bych, že začínáme být svědky změny úlohy lékaře v diagnosticko – terapeutickém postupu. Dříve lékař diagnostikoval a poté léčil. S nástupem velkých dat (big data) máme stále více informací. Kvanta informací, která není jeden lidský mozek schopen pojmout. V léčbě se posouváme k precizní medicíně. Jsme schopni analyzovat genom našich pacientů, srovnávat jej s podobnými pacienty v rozsáhlé databázi a ušít léčbu pacientovi na míru. Jsme schopni nacházet nové syndromy, klinické jednotky podmíněné genetickými variacemi. Lékaře nahrazují v rozhodnutí o konkrétní léčbě počítače. Vyhodnocují data aktuálního pacienta, srovnávají se svou databází, samy se přitom učí a výsledkem jsou rady, která konkrétní léčba bude pro daného pacienta nejpravděpodobněji ta nejlepší (nejúčinnější za nejmenších nežádoucích účinků). Nadále se jedná o medicínu založenou na důkazech, na pravděpodobnosti, ale pomocí IT je přesnější.
Nestane se lékařské povolání zbytečným a nepřevezmou jej stroje? Samy nás analyzují a navrhnou nejlepší léčbu, naše data přitom použijí pro své vlastní učení a potřeby dalších pacientů do budoucna. Jsou a budou stále přesnější.
Nebuďme pesimističtí. Naopak. IT technologie a rozsáhlé databáze nám pomohou. Usnadní nám práci. Budeme mít více času na vlastní kontakt s pacientem. Pohovor, fyzikální vyšetření, prostor pro diskuzi, uklidnění, povzbuzení. Vše ostatní za nás udělá přístroj. Se získanými daty si přístroje poradí a řeknou nám, co nejlepšího pro pacienta udělat. Musíme ale nejprve tato data získat. Nezapomínejme, že jsme lékaři a ne úředníci či řídící letového provozu. Nestavme bariéry mezi nás a pacienty, nedelegujme zodpovědnost a veškerá vyšetření na druhé. Zde neustále vidím hlavní roli lékaře – diagnostika, určující co, kdy a jak bude vyšetřeno. Roli sběrače relevantních dat, které pak předloží umělé inteligenci.
Důkladně učme již na fakultách nejen odběr anamnézy, ale i její kritické zhodnocení, umění fyzikálního vyšetření (v dnešní době nezbytně rozšířené o přístrojové metody), správnou indikaci zobrazovacích a laboratorních vyšetření, umění jejich interpretace a znalostí jejich limitů a výpovědních hodnot. Jakmile získá lékař správná data, nebude to již on sám, který bude schopen rozhodnout, co je pro pacienta pravděpodobně ta nejlepší léčba. Je však třeba nejprve tato data získat. To je i snahou týmu Visual Medicine.
Milan Kocián
Děkuji za Vaše slova, ač pouze pacient, nikoliv lékař nebo zdravotník, naprosto s Vámi souzním. Mám velmi nedobrou zkušenost právě s Vámi uváděným “sbíráním dat”, dále diagnostice a léčbě mé již zesnulé maminky v jedné nejmennované nemocnici a jelikož jsem se začala věnovat nejen jejímu příběhu, ale i dalším, tak vím, že náš případ – žel – není ojedinělým. Včasnost, důslednost, umění vidět souvislosti a možnost správné interpretace získaného považuji za zcela zásadní věc v medicíně. Umělá inteligence se může stát neméně významným bodem. Přeji, aby Vaše cesta měla vždy ten správný směr, přeji vše dobré…E.Š.
Děkuji za reakci. Nikdo není dokonalý, každý děláme chyby. Musíme se ale snažit dělat svou práci dobře, neustrnout, nestrkat před pokrokem hlavu do písku, mít otevřenou mysl, čas na odpočinek a svou práci dělat srdcem. Přeji, ať už potkáváte jen kompetentní a milé zdravotníky. M.K.
Ano, je to tak. Jakožto “polymorbidní pacientka” se setkávám s lékaři velmi často a nejen mezi nimi jsou tací, před jejichž profesionalitou i lidskostí se hluboce skláním, vážím si jich a jsem jim vděčna. Nechť je takových co nejvíce a nechť se zlepší podmínky pro jejich práci – ostatně i to se stalo mým cílem při jednáních s politiky. Přeji si dobro pro lékaře, i pro pacienty, obojího lze dosáhnout jen za “ruky v ruce” – za dobré spolupráce. Děkuji i já Vám, E.Š.